Růsti
Růsti. Cf. List. fil. X. 117. (strč. tvary), Mkl. Etym. 226., Gb. Ml. I. 147. R., germi- nare. Ž. wit. 64. 11. — abs. Roste stín, něčí moc a vliv, rozhořčenosť, hluk, bouře, Us. Pdl., světlo. Vrch. Móž-liť kořen neb dřevo ruosti, nemá-liť v sobě té vlhkosti? Št. Kn. š. 33. — kde. Na čele jeho rostou stíny. Vrch. Ovoce roste v zahrádcě u tvého panice. Výb. II. 21. Eště si len húsky pa- sia, už si v mojom srdci rásla. Sl. ps. Šf. I. 39. Zpievanky, či ste z neba padly, či ste rástly v háji? Koll. Zp. I. 59. Ktež roste provinění, tu roste i pokuta. NB. Tč 102. Obilé sedlákům na poli rostlo (po- žaté deštěm). Let. 389. — v čem. Jak rostla u věku, tak i v mravích a šlechet- nosti. Výb II. 1353. Dotud žena ve své cti roste. Št. N. 60. Cierkev sv. prospí- vala a rostla u dobrotě. Chč. — po čem. Po vodě roste tráva a po víně moudrá hlava. Č. — več. Deště kapky rostly v silný liják; R. v horu, v nekonečnosť. Vrch. Rostlo by ve všicku ctnosť. Krnd. 7. — jak: do šíře. Us., J. Lpř. Tma rostla stále. Vrch. Roste jako lípa, jako vrba. Us. Šd. — kdy. Rozpaky jeho rostly každým oka- mžikem. Vlč. Každým dnem rostl její žal. Zr. — do čeho (kam). R. do krásy, Nrd., do země (stárnouti). Us. Kšť.