Rváti
Rváti, rvu, (na Slov. revem), rvi, rva, al, án, ání, rvávati = tahati, trhati, škubati, práti, raufen, rupfen, zerren. — co, koho. Ten ho rve (pere, za vlasy tahá). U. R. trávu = trhati. Dch. R. kantora (blíti). V. Krutý žel tu teskné srdce rváše. Rkk. 52. — co, koho čím: nehty (instr.). Kom. Druzí vztekem skály rvou. Ráj. — co komu od- kud: sobě vlasy s hlavy, Troj., Jd., z brady. Mor. Šd. — se, koho zač: za vlasy. Us. Musely sme ju za vlasy rváti. Sš. P. 728. — se (s kým). To vše bylo více rváti se než něco pokojného jednati. Čr. Když se páni rvou, poddaní vlasů půjčiti musejí. V. Páni se budou rváti, sedláci půjčte vlasů. S kan- torem se r. (blíti). D. On se s ním prudce rval. Ros. — se komu odkud: z rukou (trhati). Gníd. koho kde. V kostele sú je bili, rvali, poličkovali. Hus II. 124. — jak, proč, oč. Rval by se s ním pro krejcar, o nepatrnou věc do krve.