Rybář, rybař
Rybář, rybař, e, rybářík, a, rybáříček, čka, m. Stsl. rybarb, příp. -arb. Mkl. B. 89., 90. R. chytá ryby rybářským náčiním, jakýmž jsou: udice, čeřeň (vakovitá síť připevněná na 4 koncích dvou obručí přes sebe polo- žených), vrše čili korbele (košíky z proutí), kesery čili ohnoutky (k nabírání ryb z kádí), síti rozličné jako: kukle, cejp, shonka čili obuska (síť veliká), tenata (na lososy). Vz Čeřeň, Nářadí. R. na udici, na prut ryby chytá. Šp. R. v rybníku atd. ryby loví. Kom. Rybáři rybáře daleko v moři vidí. Lb. Má ho jistého ve své moci jako r. rybu ve vrši neb na udici. Hus II. 58. Jal jsem r-e ve své říčce. Půh. II. 597. Jeden rybáříček ulovil rybičku, ta byla podobna k mojemu srdečku; Ty Janíčku rybáříčku, chytni mi jednu ry- bičku. Sš. P. 373., 780. R. pravil pomahači: Dělme tak: tobě piskoř a mně úhoř anebo mně úhoř a tobě piskoř. Pk. — R., brouk = rybačka. — R., e, m., něm. Ribarsch, ves u Nov. Jičína na Mor. PL.