Rybí
Rybí, strsl. rybij, příp. -ijb. Mkl. B. 62., 64. Fisch-. R. lupky, Krč. 849., rosol, jícha (lák), V., maso, Háj., jikry (kaviar), Krab., tuk, klej (vyzí měchýř), Techn., měchýř; žluč, huspenina, kůže, klíh, lože, násada, šu- pina, nemoc, potrava, nepřátelé, plachta, dčber, nářadí (vz Nářadí); r. plod 1 1/2 palce dlouhý nazývá se: ovesný a takové rybičky: ovesnice, otavky, slunky; rybník rybím plo- dem nasaditi. Šp. R. drůbky (cinadra, das Fischbeuschel), plod (potěr, střevle, třevle), žluč, paštika (z ryby), kosti, klíště (caligus, die Fischlaus), den (postní). Srn. Nebe jest jasné jako rybí oko. Us. Čistě se vybralo jako r. oko (jasný den). Mus. Žlabové jsú koryta, v nichžto omáčejí vlnu neb niti neb sukno ve krvi rybie, jenž potom purpura neb šarlat slove. Hus III. 86. Jedno oko rybí máš, na druhé málo vidíš. Sš. P. 364. Vz Ryba. — R. očko, pomněnka, myosotis palustris. U Příbora, Mtl., v Počát. Kš. Na Policku = rozrazil klasatý. Kšá.