Ryčeti
Ryčeti, el, ení; ryčívati; ryknouti. kl, utí = křičeti, řičeti, řváti, plakati, o lidech: hrubě ryčeti, schreien, brüllen; se hřmotem téci, tečením hučeti, brausen, rauschend flies- sen, rauschen. Jg. Kráva, vůl, osel, lev ryčí. Kráva, která velmi ryčí, málo mléka dává. Koll. Lidé ryčeli. Leg. Ryčí jako vůl. Na Ostrav. Tč. Ten kluk ryčí (bečí). Na Ostrav. Tč. A kravičky ryčely, svej Aničky želely; Jak ona ryčela, městečko se třáslo, zeď se osypala. Sš. P. 85., 40. Nepřítel jako bouřka ryčí. Hlk. I. 71. Šly kravičky ryčuci a ma- cička plačuci. Sš. P. 86. — kde. Pohani ryčie před modlami Výb. I. 292. — odkud. Voda s jezu ryčí (hučí). Ros. Pot z těla ryčel (silně tekl). MM. — co komu v co. Pomstu! Saxon křičí. Gal v odpověď ples mu ryčí. Č.