Rychta
Rychta, y. f., richta, místo n. dům, kde se lid soudí, řídí, spravuje, das Gericht. Již za časů pohanských (u Litvanův, Šf.) slulo místo to rykta, rykaito. Krok. Sedláci jsou na rychtě (mají hromadu); šli na rychtu se soudit. Us. — Vz Tk. II. 518., III. 658., Půh. II. 481. — R., okršlek soudní. Ferd. I. Rychta (soud, judicium, advocatia., fojtství) = grunt svobodný, jehož držiteli příslušelo v městě neb ve vsi dle práva německého založené soudcovství a čásť pokut. Rychty na vsích sluly šolcovny (schultetiae). Vz více v S N. Der Gerichtsbezirk. — R., kde se pořádnost, strany zboží a jich vyclívání činí, Ungelt, n. Ros.