Rytěřiti
Rytěřiti, il, en, ení, rytěřovati, militare, als Ritter kämpfen. Aqu., Lex. vet., Br., V. — abs. CieRkev svatá rytěřujície, die strei- tende K., ecclesia militans; Tretí modlitbú prosí za dobré cierkvi rytěrící t. j. všem, jenž na světě bojují proti ďáblu; 1 vyšel jest pětkrát, aby uvedl dělníky v tu vinici t. j. v cierkev svatú rytěřující, jenž jest sbor vyvolených; To mluví tato cierkev rytěrujície ku oné cierkvi zvítězilé; A ta slove cierkev neb obec rytěřujících. Hus II. 176., I. 320., II. 63.. III. 26., 293. — proti čemu. Tělestné žádosti rytieřie proti duši. ZN. Vy nejste snad z těch, kteří podlé těla chodí, ale z těch, kteří v těle jsúce proti těla, oudům rytěřují. Žer. 320. Dokavad zde rytěří proti ďáblu, tělu a světu; 1 ti také, ktož zde jsúce v světě rytěřují proti nepřá- telóm. Hus I. 176., III. 295. — komu. Ni- žádný, ktož rytěří Bohu, neplete se v ob- chody světské; Nižádný, jenž Bohu rytěřuje, neplete se v práce světské. Hus II. 304., lil. 250. —jak. Kto kdy rytieřie o svém žoldu? Kto sadí vinníci a ovoce jejieho nepožívá? ZN. V těle chodiece netělestně rytěříme, neb oděnie rytieřstva našeho nejsú tělestná, ale moc v Bohu. Hus I. 170.