Rytíř
Rytíř, e, m., z něm. Ritter, jezdec, der Reiter. V. — R., hrdina, der Ritter. Válečné tažení r-řův. D. Kdo ten Dunaj přeplave, r-řem zůstane; Tre rytiře za stůl sedli. Sš. P. 188., 786. Stojí jako rytíř z Blaníka (ne- pohnutě). Cf. Stojí jako prkenný Mojžíš. V Kunv. Msk. — R., urozená osoba, sloužící ve vojně na koni s mečem a kopím, vedoucí s sebou své zbrojnoše a sluhy; mimo vojnu na svém hradu svobodně bydlící, Ritter, m. V. Panoše, zbrojnoše, někoho na rytíře paso- vati (lépe: povýšiti). Bs. A tak deset tisíc rytieřóv mile sú trpěli smrť bez obrany; Když který člověk nekněz naplní tento zá- kon, ten jest rytieř krále velikého, p. Krista. Hus I. 165. — Když se způsob vojenství změnil, přestali rytířové a od té doby zna- mená r. a) člena nějakého řádu urozeného: maltezský r., r. řádu, r. zlatého rouna, r. božího hrobu; b) osobu urozenou, jakéž zde onde vedlé stavu panského bývají a na sněmy chodí, Ritter. D. Strany titulu vz Blahorodí. Vz také lib. 271. — R-ři kasaličtí snad od kasání se, byli snad modní elegantové, švi- háci. Pal. IV. 1. 419. — R. žlutý = dukát. Neb jest hledal žlutých rytieřóv; A on chtie mieti ty rytieře, jímal jest mé poručníky a sázel je v žalář. Hus III. 252. - R-ři chudí, housky vejci obalené a v másle pečené, arme Ritter. Us.