Ř
Ř (psáno rz, vyslovováno rz) z rj. Vz Šf. III. 565. Břeštivé ř vloudilo se k nám v 13. stol. Pal. Rdh. III. 246. — Ř novo- české, vz List. fil. II. 177., VI. 239., Gb. Ml. 27. — Ř v strč. jasné a temné. Vz List.
filol. VI. 52. Jeho původ a znění. Ib. X.
108.—109. — Ř se střídá s š: ořklivý m.
ošklivý. Na Zlinsku. Brt. — Strč. střídnice
za původní rB. Vz List. fil. 1891. 177. nn. — Ř tvrdne v r a) před příponami sk, stvo, stvi, ka, ečka a čik: kovarsky, cebula mor- ska, kramarstvo, havirstvi, tesař — tesarka, kuchař - kucharka — kucharečka, kravař — kravarka — kravarečka, bednař— bednarka, pastyř — pastyrka — pastyrečka, masař — masarčik (učeň, tovaryš řeznický), mynař — mynarčik, pekař — pekarčik; b) ve slo- vesných tvarech: paru, pareš, pare (pářu), horu (hořím), horeš, hore, horalo (Opavsko) — vrešči, trešči (na Frýdecku; c) po různu : nětopyr, krejda (křída) Brt. D. 107. ad 1649. 2. — Cf. Archiv für slav. Philologie von Jagić. II. 333., Ž. wit. 249., List. fil. 1888. 201., Brt. D. 107.