Řečník
Řečník. V MV. nepravá glossa. Pa. Ř. = Redner. Cf. Jg. Slnosť. 160., List. fil. 1878. 207. — Ř. právní. Št. Kn. š. 145., 147., Dal. 193., Wtr. Obr. 758.—760. Řečníci neměli dobré pověsti. Dač. I. 311. píše: Blaho- slavený, kdo prokuratorů práv městských nepotřebuje. A jinde: In jure oratores sunt hominum voratores. Súdce těžce hřešie da- dúce řeči honiti ř-kóm. Hus I. 381. Ř. svú mzdu vezma žalobu stvoří vždy viece lži než pravdy. Výb. I. 987 Ř-ci jazykem za- dek pasou (řečí k blahobytu si pomáhají). Bart. 340. — Cf. Zř. zem. Jir. 120., 473.. 699., Cor. jur. IV. 3. 1. 429., IV. 3. 2. 439. — Ř. = tlampač, plampač. Us.