Řečňovati
Řečňovati, řečňovávati — mluviti zvl. ku přesvědčení jiných, reden, eine Rede o. Pre- digt halten; při soudě mluviti, vor Gericht reden. — dle čeho: dle Ciceronovy rheto- riky. Kom. — čím: těmito slovy. Ráj. — od koho: od někoho ř. = za něho mluviti. V. — kde: před soudem. CJB. 383., Pr. — před kým na někoho ř. Plk. — proti komu. Proti řečnému neřečňuj. Ros.—jak. Nepracovitý kazatel z roboty řečňuje. Kom. — zač: za večeři. Záv. — s kým. A já tady budu se svú milú ř. Sš, P. 414. — o čem: o něčích výpravách. Šf. — kdy. Žena ř. nemá leč ve své vlastní při. Kol. 19. — komu. Hraje-li kdo pěkně na housle říká se také, že mu housle řečňují. Na Mor. Brt. — za koho. Ř-val nebo orodoval za ně. ZN.