Řehola
Řehola, y, m. a f., smíšek, řehtač, chechtač. Ty řeholo! U Příkaz. Msk. Vz Řehule. — Ř. = řehole. Řehole, e, f., z lat., regula, vz G, O. — Ř., pravidlo, die Regel. Obecní ř. práv městských zní. Pr. měst. 105. Ř. lékařská o krve puštění. Ms. Pakliby dva za jednoho řečníka prosili, tehdy jej první obdrží podlé oné řehole práva: Kdo prvnější jest časem, mocnější jest. CJB. 383. — Ř., pravidlo, zákon (řádu duchovního, řád duchovní). Vz Mz. 292. Ordensregel, f. Ř. sv. Benedikta, sv. Do- minika. Us. (Někteří) mniši ř-lu mají těžší. Jel Mor. 70.-