Řehotati
Řehotati, řehotám a řehoci; řehtati, řeh- tám a řehci; řehotávati, řchlávati = křičeti jako kůň, wiehern, jako straka, schwätzen, jako žába, quaken, rachotiti, klappern. Jg. Ř., strsl. rbzati (hinnire), koř. rtz z ri,g. Mkl. B. 454., 467. — abs. Kůň řehtá; řehoce žába, straka, hrom (rachotí). Us. Ta baba řehoce jako žába. Na Ostrav. Tč. Pták řehoce. Us. Brt. Vraný koně řechcó. Sš. P. 453. — proč. Bujností řehci a skáčí. Kom. L. (60. Koně v maštali hladem řehotají. Sš. P. 97. Koně hladem řehtají. Er. P. 113. — na koho. Když na koho počnou straky řehotati, jižť i vrány kváčí. Prov. — kde. Plní túli na plecech jim řehcú. Rkk. 54. A v jeho životě žáby řehotají. Sš. P. 328. Ale u Vás koně řechcú; Straka řehoce v černém potoce. Sš. P. 700., 696. — po kom. Tvý vraný ko- ničke po tobě řehtajó. Sš. P. 350. — čím. Koni řehce vešken les = ozývá se řehtem koňským. Brt. — ke komu. Jsou jako koně vytyli, jeden každý k ženě bližního řehce. Ger. Ti smilnic a řehci k ženám cizím. Hus. II. 130. — se smáti se nemírně, chechtati se, kichern, wiehern. Jg. — se kde. Lesoň ře- hotal v jeskyni. Víd. list. — se za kým. Koll. — se čemu jak. A se nectně tajem- stvím tvým řehce. Sš. Bs. 195.