2. Řeka2.
Řeka, y, f. Vz List. fil. 1878. 207.. Mkl. Etym. 277. Cf. slovan. rěju (teku), čes. řinu se. Šf. III. 482. Ř. vedlejší na Ostrav.
odnoha. Ř. tichá, prudká, mělká, hluboká, úzká, široká, křivá, dlouhá, krátká, domácí atd.; řeka se dme, padá, opadává, chytá (zamrzá), drží (led), pouští (led), hradí se (jezem, koly), trhá se, rozlévá se, přelévá se, zaplavuje, pění se, stoupá, klesá, zanáší se, vymílá se; ř. trhá, béře, odnáší, dělá kusy (roste), kouří, ucpává se: Mlýn na řece; Vody jako v řece (dost); Krajánkové cestují po řekách a po potocích; Němý jako ř ; Ř. jednomu bere a druhému dává. Us. Tkč. Velké řeky ticho plynou, malé s šumem běží. Us. Bž., Hkš. —
Hádanka: 1. Rostu během. — 2. Široká, dlouhá, kam se bramboráš? Často stříhaná, čemu se mne ptáš? (Řeka — louka). Brt. Dt. 147., 157