Řemen
Řemen, u n. e, m., řemének, řemínek (řemýnek), nka n. nku, řemenček, ečku, m., řemení, n., řemeníčko, n., strsl. remenb. Vz. Mkl. B. 236., 237., Mz. 70. Der Riemen. R. = dlouhá, více méně široká proužka kůže, jíž ku stahování a svazování věcí uží- váme. Obyč. zapínají se konce ř-nu přezkou. Ř. bez konce (na obou koncích spojený a přes dvě kladky ztuha napnuté běžící, jimiž otáčení se jednoho hřídele na jiný třením se převádí, což místo zubních kol zvl. při rychlém otáčení jest prospěšno). S. N. Ř. kožený, z kůže hovězí, V., popružní, uta- hovací, u obuvi (švihel), Us.; řemeny křížem n. skřížené, nekonečný == bez konce. Nz., Vys. Ř. na rýsovací desku, útočný (Anziehriemen), úvěsný (Hängeriemen), Rk., ř. u koně: nánosek (Nasenr), nábradek (kulatě sešitý, Kinnr.), přední, popružní (Sprungr.), Rf., podocasní, podocasník n. farkaš, Šp., obtahovací (na obtahování břitev, nožův atd.), der Abzieh- riemen. Cn.,- Rk. Ten řemen dobře obtahuje. Us. Řemen prevodný, der Transmissionsrie- men, Hnací ke strojům, Treibr. Us. Dch. li. obuvi rozvázati. Hus. Napouštění hnacích řemenů, vz Prm. III. č. 19. Ř. strojnický, pryžový, pryžovaný (pryží napuštěný). Prm. Řemeni jizdecké, das Reitzeug. Čsk. Uvázala žena muže na řemínek. Sš. P. 670. li. ku bruslím, náševní, k chomoutu, nadržovací. Šp. Řemení rozvázati. Kom. Do řemenů vzíti (do vazby). V. Řemením někoho svázati. Ře- menem někoho přetáhnouti, přepásati. Řemen z něčeho řezati; řemeny dříti s někoho, ta- hati. Šp. Kde hospodář s hospodyní za jeden ř. netáhne, statek nehrubě dobře si stojí. Us. Člověk může, dokud ř. stačí. Us. Kšá. Všeho jen, pokud ř. stačí. Sk. Dělej, jak ti ř. stačí. C. Tak dělati, jak ř. stačí. Vz Hospodářství. Č. Větší ř. krájel, než kůže stačovala. Vz Marnotratný. Č. Větší ř. krájí, než mu kůže postačuje. Lb. Jak ř. stačí, hospodařiti. Vz Šetrnost'. Lb. Tak krejčí krájí, jak mu (řemen) stačí. Lb. Ř. v ohni se nepolepší (bitím nikdo se nezlepší). Zpraví se, jako ř. v uhlí. Mus. Polepší se co ř. v ohni (bude vždy horší). Tak se napravil jako remeň v ohni. Mt. S. Vz Ničema. Dobře jest z cizí kůže ř. krájeti. Až počnou do svých hrnečků nahlídati a svých řeměnků potahovati (ze svého živi býti). Rým. Běží mi tu o ř. Ne- poběhne tu o řemen, než o celou kůži (o všecek statek, o hrdlo). Ros. Jde mu netoliko o řemen, ale i o celou kůži. Chce z té kůže ř. míti (nějaký užitek). Mus. Hejt- mané (Mansfeldovi) měli naději, že také ně- jaký ř. z té kůže dostanou. Skl. V. 61. Ví liška, komu ř. ohryzla. Až koza dí: Řemen (— nikdy). Mus. Tvrdé má řemení (je skoupý, nedá se táhnouti). Vz Lakomý. Ros. Ne táhni řemenu s čertem, chceš-li, ať je tvá kůže celá. Šp. Staří říkali: A my letos jako lůni šlechtíme se jako ř. v úhni. — Ř., polt, die Speckseite. Ř. sádla n. sla- niny. Myslím, že z toho vepře budou čtyři hodné řemeny. Us. Dch. — Ř., veslo, das Ruder, der Riemen. Tab. lid. 53.