Řepa
Řepa. V MV. pravá glossa. Pa. 23. Cf. Mkl. Etym. 277. R. dobrá, špatná, malá, veliká, tlustá, slabá, těžká, lehká, silná, vypučená (vyhnaná, vyražená), zelená, suchá, rozkrájená, udušená, Čerstvá, zvadlá, drev- natá, štíhlá (vřetenovitá), praná, slezská, ruská, francouzská, sibiřská, chudá na cukr, cukrnatá, shnilá, sklizená; Řepu vyorati, oklepati, oklestiti, vykrájeti, čistiti, hlavy řepy stínati, utínati atd. Šp. Řepa zaječí, carlina acaulis. Mor. Brt. — Cf. Rstp 86 , 1282., Rosc. 145. Schne jí ř. (nastává zlé). Us. Vk. Zuby jako ř. (zdravé); Kdo se nají řepy a podívá se na střechu, má hned zase hlad (je nesytná); Krájí se to jako ř. (pěkně). ČT. Tkč. Kdy čas vzieti řepu. AlxV. v. 2248. (HP. 54.). Býti na ráně jako ř. u cesty. Us. Němc. Hádanka: 1. V ko- moře je tělo, na dvoře vlasy. 2. Je to zelene, něni to luka; je to bile, něni to muka; ma to ornat, něni to kniz; má to ocas, něni to myš. Brt. Dt. 147. — Ř. = hlava. Dítě drží již řepíčku (hlavičku ; už mu neklesá). ČT. Tkč. — Ř. = řepka (dod.). Vz toto. Skopl řepu = poranil si palec u nohy do krve o kámen. Brt. Dt. 260. — Ř., y, m., os. jm. Arch. VIII. 601.