Řešeto, řešato, řešétko, řešítko, ře- šátko
Řešeto, řešato, řešétko, řešítko, ře- šátko, a, n., v již. Čech. řešadlo i řešetlo. Příp. -eto. Mkl. B. 190. Vz S. N. — Ř., síto s velikými děrami, žebrovna, šejbrovna, šej- brovačka, žejbrovadlo (Šm.), das Sieb, die Fege; řešítko, řešátko — malé řešito, cedidlo, das Sieb. V. Ř. prachové, drátěné, na hrách (hrachovka), koukolní, na mouku, na sůl, Šp., na podsívání krup, Us., na ohrabky: ohra- bečnice, das Uiberkehrsieb. Us. na mor. Dra- hansku. Hý. Skrze ř. prosívati, vyraziti, vy- třásti. V. Jest na řídkém řešetě opálán (ne- cepován). Vz Ničema. Lb., Jg. Je on co ř. (svěřené mu vybreptá). Vz Tajemství. Č., Ros. Propálil rešátko. Vz Pánvička, Prodě- lání. Propekl (propálil) mu ř. (pronesl věc sobě svěřenou). Za nova řešátko na hřebíčku pověšují, staré (n. potom jím) pod lavici hodí. Prov., Č. M. 379. Vysívati někoho na řešetě (na hrabečnici). Vz Kleveta. Č. Nyní jsem na ř-tě (na holičkách)B. Němc. Nabírá vodu ř-tem (cedníkem). Šml., Osv. Myslil jsem, že dobře pochodím, ale nabral jsem řešetem. Kos. Ol. I. 233. Vz Starý. — Ř., včelářská kukla při vybírání medu. Na Ostrav. Tč.