Řezník, a, řezníček
Řezník, a, řezníček, čka, m., masař, der Fleischhauer, Metzger, Schlächter. V. Ř, od řez-ati. Ř, poráží. I). Ě. dobytek na šlachtě (porážce) řeznickým řezákem bije (zařezuje), vylupuje (i. e. kůži oddělává); potom rozsekává a do masných krámů (jatek) na prodej vykládá. Kom. Ř. obětní. V., do- movní. D. Starého řezníka prst krmného vola převáží (řezníci rádi prstem dovažují). C. Jestli ř. nevyštěká, nic nevyseká. C. Pán Bůh je slepicím ř-kem (zdechlým). Kmk. Ty sedlácké volky ř-ci zabijú. Sš. P. 544. — VzvTk. II. 547., IV. 96.