Řibet
Řibet = hřbet. U N. Kdyně. Rgl. Říci. Cf. Ž. wit. 249 (řéci), List. fil. X. 126.—127., 1878. 207., 1883.126., Mkl. Etym. 274. Ř. na Mor., vz List. fil. 1885. 241. Říču, říčeš, říče, říčeme, říčete, říčú, a tak všecka komposita. Val. Vck. Velmi často vyskytuje se za řeči kusý tvar řeci (= já řku) zvl. na Frenštatsku. Ja sem pravil reci, aby teho nechali. Brt. D. 197., Vck No řeku (parentheticky) už abych šel. Brt. D. 196., 197. R. = slíbiti, přiříci. Soud. kn opav. Cf. Řečení (dod.). 197. — abs. Bude řéci. Výb. II. 742 , Athen. VI. 18. Anděl tolik jest řečeno jako posel. Št. Kn. š. 175. Říkej = modli se. Mor. a slez. Šd. Řekni a udělej sám; Mámo, hodil bych na vá hlínu, ale ne, abyste neřekla (syn nad hrobem); Říkal: Už dosť (byl bit); Říkal: Povím, povím (bědoval). Čce. Tkč — co. Neřekl ani a ani b (nic), ani bílé ani černé. Us. Aby aspoň řekl: čerte, ďáble, tak a tak; Řekl kdesi cosi; Aby řekl takhle tohle, ale ne! Nemůžeš říci: Táto, mámo, tohle se stalo; Tu máš, a neříkej nic; Ho- dinky jsou moje, jen že mi neříkají: Pane. Us. Tkč. Ještě bych nic neřekl, kdyby . . . Us Rcěmyž všichni vóbec: Amen. Výb. II. 24. — (co) komu. Pravdu si rceme, pria- telia buďme. Slov. Lesť, jíž oni múdrosť řiekají. Št. Kn. š. 144. (9.). Vyhrává, říkají mu kvit: Něco mu říkalo, aby tam nechodil; Jemu říci, to raději kuš (hubo mlč); Řekl si (umínil si) a vyhrál. Us. Tkč. — jak. O tom nic s jistotou ř. nelze. Tk. Zpříma něco ř., Sá., šeptem. Hrts. Kto tu modlitbu nábožně a s pravým srdcem říkati bude. Sv. ruk. 372. Několika slovy mnoho říci. Dk. Protož z srdce řcem; Řekl skrze sv. Jakuba; Každý sám od sebe řka; Nemohú řéci v pravdě; Chci řéci obecnú řečí. Št. Kn. š. 49., 3., 12., 18., 38. Řekl mu do opravdy (vyhuboval). Říci někomu něco soukromě (ne: mezi čtyřmi očima). Us. Snadno se řekne. — o čem. Jakoj' byl o sobě řekl i sv. Augustin; Tak mi se zle berně líbí, že neviem, co o ní řka. Št. Kn. š. 2., 157. — proti komu. Aby židé ne- mohli proti němu řéci. Pass. — kdy co. Tu vieru na každý den na prvé hodině řiekají. Št. Kn. š. 13. Na však den řiekáme ji (vieru). Št. Kn. š. 16. — proč. To jsem jemu řekl z hněvu. NB. Tč. 246. Pontus byla krajina, pro niž já řiekám Pilatovi Ponský a oni Ponec. Št. Kn. š. 19. Nadál se, by to pán Buoh pro hruozu řekl. Rkp. Mus. 1884. 240. — (komu) kde. Rci sobě na mysli. Št. Kn. š. 13., 31., 177. Řkú sami v sobě. Ib. 24. Aby žádný neřekl v závisti na svém srdci. Ib. 114 Kde říkáš (čteš)? Us. Tkč. — oč (ke komu). Řekni si o chléb. Us. A jestliže on oč k němu řéci má (něčeho na něm pohledává). Arch.VIII. 98. — co do koho. Žádný od té doby ne může nic do ní říci. Us. — se. Ono se řekne: Umyj se, ale jak? Nrd. Co se řeklo, to se řeklo; Co se řekne, to platí. Us. Tkč. — co zač. Neptej se, co ti za to řeknou (co dostaneš). Us. Tkč. — za koho. Ří- kajte za nás = modlete se. Us. Šd. — s inft. Pan Mikuláš řekl přijeti. Arch. VII. 542. Řekl jest se býti synem božím. 14. stol. Mus. 1890. 273. — že. Řekni, žes tu byl (jdi už). Us Tkč.