Říčice
Říčice, e, říčička, y, f., místy: řítice, na Slov. a na Mor. řičica. R. místo řídčice z řídký = prosévadlo, das Sieb, der Reiter, Durchlass, die Rolle. Ř., řídké řešeto. Us. v Písku. Vz Eídčice. L Šbk. Říčica, síto na prosívání mouky, obilí. U Přer. Kd. Ř. a) ohrabečnica, b) hrachová, c) stoklasná, d) kúkolná, e) prachová. Na mor. Zlínsku. Brt. Taktéž u Opavy. Klš. Na ríčici něco někam sypati, Techn., jí něco cíditi, Kom., obilí prosívati. Zák. sv. Ben. Na ř-ci něco přesýpati, podsýpati. Us. Ř. mouční. D. To plátno je jako ř. (řídké). Us. Hý. Obilí na ríčici zmítati. Br. V říčici vodu nositi. V. Ríčicí vodu vážiti. Ros. Coť se na jeho rí- čici dostane, umí zopálati. Vz Kleveta. 0. Ř-ca vody nedržívá, syneček pravdy nemlu- vívá. Sš. P. 331. Žena muže ošidí, by oči měl co říčice. C. M. 394. Sr. Řítice.