Cvikla
Cvikla, y, f., beta, der Mangold. Cf. Mkl. Etym. 329. C. obecná, b. vulgaris. C , cvika, nevlastně burák. Vz Rstp. 1781., Čl. 126., Čl. Kv. 153., KP. III. 263., Slb. 245., FB. 31., Schd. II. 278., Kk. 151., S. N., Mllr. 23. C, cukrovka, burgundka, buryna, kvaka, rava, dumlina; c. hruškovitá, vytáhlá, po- dlouhlá, vřetenovitá. Šp.