1. Říditi
1. Říditi (zastr. řéditi), řeď, řeďme, řeďte, (pozdější jest řiď a lepší řeď; í v říditi po- vstalo z ě a proto lépe je krátiti v ě (e); ale střídání i za e v češtině není neobyčejné: nástin m.: nástěn, naříditi — nařizovati, vy- říditi, naříditi, zříditi — vyřiď, nařiď, zřiď; dle Bž. 195. užíváme řiď m.: řeď také na odlišení od imperativu slovesa: řediti; také Gb. v Hl. 137. připouští imper. řiď doklá- daje: střídnice i nebývá, leda výjimkou z pravidla, když i novočeské výslovnosti šetříme i dle analogie krátíme a píšeme: řiď, nařizovati, komp. řidší a p. Cf. Řídký); řídě (íc), il. zen, ení, na Slov. děn, ění, řídí- vati. Ř., koř. red?. Mkl. B. 449. — Ř., v po- řádek uvésti, spravovati, ordnen, lenken, leiten, besorgen, regieren, verwalten; konati, působiti, verrichten, thun; ustanoviti, an-, verordnen; mluviti, handeln, reden. Jg. — co, koho: hospodářství, dům, svatbu; Bůh nebe i zemi řídí; ř. soud, úřad (spravovati), svou povinnosť, království. V., obec. Ros. Poručníci věci sirotčí řeďte. Pr. m. Poručníci věci sirotků řiďte. Vš. Co tu má ř. (konati) ? Ros. Ř. běh lodi, loď. Us. Dch. Aby ří- dili běhy duchovní. Let. 116. Své statky ř. Kol. 51. — co, se čím. Bůh řídí svět moudrostí svou. Ros. Kůň řídí se jezdcem. Kom. Zákonem božím se ř. V., Us. Radou jiných se ř. V. Poslušenstvím všecky věci dobře se řídí. Právem se řeď a po něm jdi. C. Soudce právem se řeď a po něm kráčej. Bdž. 171. Rodem se řídit nedala. Er. P. 312. Ženské se více citem než rozumem řídí. Sš. Sk. 145. — co, se po kom = podlé něčeho. V. Všechněm lidem potřebí nějakého pra- vidla, po němž by život řídili. V. Cf. Aby se po tom uměl richtovati (= říditi). Arch. I. 33. — jak. Právo jest moc řediti vedle práv. Sent. phil. Řídil církev vedlé písma svatého. Hus I. 405. Nedí, že Bůh po libo- vůli svět řídí. Sš. I. 104. — co, se podlé čeho. Ř. se podlé lékařova rozkazu. D. Něco podlé něčeho ř. Mus. Ě. se dle zvyku. Dch. Podlé sebe řídím tebe. Sk. Dle odkazu smutek se řídí. Č. Často lépe ,čím.´ — o čem. O svém statku a jmění ř. (ustanoviti, kšaf- tovati). V. Však nabyl-li syn odkud jinud statku, o tom může říditi. Kol. 60. A pak poče ř. (mluviti) o veliké mdlobě Trojan- ských. Troj. — kdy. Duch sv. je řídil při vynesení toho v poradách; Pořádek, jakým se apoštolé při osivědčování Páně říditi měli; Nad to naukou tou v životě se řídili. Sš. Sk. 185., 9. 31. Sluha páně nemá se ř. jiným podnětem v počínání svém. Sš. J. 77. (Hý.). — k čemu: k tomu ustanovujeme a řídíme, aby . . . Mudr. Ř. koho k úřadu. Br. — co, jak dlouho. Po 10 let dobře obec řídil. Ml. — koho nač: na knězství (ordinovati). Scip. bezž., Ml. - kde (při kom, bez koho). V té radě se věci strany pokoje řídí. Har. Páni buď při králi neb bez něho v soudu říditi mají. Er. Věci své všem lidem na oku řídí. Sych. Bohu, jenž nás vše ráčil stvořiti a na tom světě říditi. Sš. P. 74. — proč. Pro toto odpočíváme máme všichni naše činy řiediti. Hus I. 136. 2. Říditi, vz Řediti. Ros. Řidítko, a, n., taktovka, der Taktirstab. Šm.