Antithet-onAntithet-on, a, n., z řec, vz Zk. MI. II. 179; Mk. MI. 303. Protiklad, když se roz- dílné aneb odporné stránky věci jedna proti druhé staví, aby poměr jich jasněji na jevo vystoupil. Dobři muži o radách svých ne z skončení, kteréž následovalo, ale z upřím- ného úmyslu souzeni býti mají. Koc. (Zk.).