Říjen
Říjen, jna (zastr. říhen, hna), m. Ř. od- vozuje D. od řiji, strč. řuji, že v tom mě- síci se jeleni scházejí a řičí chtějíce se bě- hati. Ř., strsl. rjujn?., koř. rj?. (rjů). Mkl. B. 5. Vlastně adj. od rjuj, das Gebrüll (der Hirsche) zur Brunstzeit, die Brunstzeit der- selben. Mkl. aL. 173. Jiní myslí, že od (rus.) rjumiť (plakati) = plačící, vlhký. Jiní od řváni větrův (ale ty řvou také jindy a to i více). Ani Dobrovského výklad není prý dobrý, poněvadž jest vzat od věci nepatrné, které si mimo myslivce nikdo nevšímá. Er. Dle Er. (Mus. 1849.) má ř. jméno své od zarudlé barvy listí podzimního (jako srb- chorv. rujno víno a malorus. Zovteň či Žolteň = žlutý měsíc). Ale výklad ten neobstojí, neboť jihoslovanské ruj je původu cizího (z ř. (ioví-, lat. rhus coriaria = Sumachholz, Gelbholz; odtud dále srbchorv. rujevina, slv. rujevina i rojevina -— lignum rhois coriariae a adj. rujan, rujav = žlutý, hnědý. Vz Mtz. 298.) a změkčená jeho forma rjuj není do- svědčena. Gb. v Listech filolog. 1877. 296. Vz Září. Teplý ř., studený únor. C. Po teplém září ř. zle se tváří. Moravan 1875. Vz Hospodářský.