Říman
Říman, Říměnín, Římanín, Římenín, a, m., der Römer; pl. Římané (Říměné, vz Bž. 19.). Říman, Ríměnín, strsl. Rimljanin? vedlé Rum?nin?, Rumin?. Příp. -i? ?, jež po ?n?, jan? může i odpadnouti. Mkl. B. 129., 132. A praví, že Římené modlili sú se húseru. Egyptští jestřábu. Hus. I. 67. Vz Říměnín.