Římsa
Římsa, y, ť., řims, u, m., z něm. Gesims, kraj ven strmící okolo nějakého tělesa neb na něm. Jg. — Ř., lomení, lomenice; okolo kamen: k rande, skříně; pod střechou: hlavní ř.; pod oknem: bankál, ř. podokní; nad oknem: štít, luneta, přístřeší, uadokní ř., vypuštění nad okny, nadokní. Šp., Nz., Š, a Z. Ř. hlavní, patní, poschodní, okenní, pásková. Vz v S. N. Ř. okrouhlá. Dch. Udělal jeden řims, jenžby držal hlavy slú- pové. BO.