Řinouti
Řinouti, řinu, ul, ut, utí = puditi, tlačiti, stossen, drängen, hauen, zastr. R. m.: řit- nouti. Bž. 46. Strsl. rinati, trudere. Sr. stind. vi, vi, rináti, rijati. Kor. ri. Mkl. B. 428., 423., aL. 128. — se — silne téci, strömen, heraus strömen, heraus fahren. Proud se řine. Us Dch. — co. Obojí případ stejnou řine nauku; oboje čtení stejný řine smysl. Sš. L. 179., I. 58. — se jak (kudy). Voda se i tam v patách (strouhou, proudem) ři- nula. Hlas. Ř. se potokem (jako potok). Vz Bohatý. Pot se mu řinul potůčkem (ne: v potučcích). Slova ta i podlé přelohy sedmdesátců týž smysl řinou. Sš. Sk. 104. — kde. V jediném Kristu zdroj spásy se řine. Sš. J. 61 (Hý.). — se kam (odkud). Voda do domu se řinula s vrchu. Pomoc z milo- srdných srdcí se řinula. Mus. Hustými kro- pějemi slzy se mu ř-ly z očí. Brt. Instr. 16. Pot se mu řine s čela. Us. Hý.