Řiť
Řiť. Uctiu ho, ako riť gäty. Slov. Mus. slov. IV. 80. Nezobudí sa, ani co by mu do riti trúbiu (troubil); Od kapusty riť po- pustí, od hrachu r. v strachu, Mňa každô oklame, kto len má dieru do riti; Riť a čelo — jedno telo (tělo). Slov. Mus. slov. IV. 80., 101., V. 5. 28 Oči na spanie a riť na sranie. Rizn. 168. Keď nemáš nič v hrsti, vytři si riť prsty. Sbor. slov. XII. 136. — Chlopeň, zdvojení stěny střevní při řiti nadpřirozené, promontorium. Ktt.