Říti
Říti, řiji, řil, ití; říjeti, el, ení; řívati = křičeti jako jelen, vz Říjen. Strsl. rjuti, koř. rju (rj?). Mkl. B. 449., 491. Röhren, bocken- zen, brüllen. — abs. Jelen řije. Kom. Řije lev, Pass., skot. Us. — od čeho. Chtěl sě smieti radostí mysli své a musil říti ot stonáni srdcě mého. Ms. 14. stol. Č. — Ř., říjeti = scházeti se (o jeleních) v čas pojí- mání-se, brünsten, in der Brunst sein. Vy- soká (zvěř) už říjeti počíná. Us. Čas říjení. —