Řítiti
Řítiti (na Slov. rútiti), il, cen, eni (na Slov. -ten, tění; říceti (na Slov. rúcati), el, en, ení; řítívati (na Slov. rúcávati) = metati, házeti, werfen; bořiti, niederreissen, abbre- chen; se — hoditi se, úprkem hnáti, stürzen, anrennen, sich auf Jemanden werfen; bořiti se, padati, einstürzen. Jg. — co: zeď (bo- řiti). Ros. — se. Něco se tam řítí. Ros. Zeď se řítí. Us. — Rkk. — se na koho (kam) jak. Řítili se na pohany valem hroz- ným. Háj., Let. 68. Valem Hrozným na stany Uher se ř-li. Pulk. Jakžto lítí lvové s ohro- mením ř-li sú se na nepřátely. BO. S velikým hněvem a náhlostí na spolky se řítili. Pass. 926. Bolesť a žalosť na ně se jest řítila. Boč. z rkp. 1410. Vojsko řítilo se na ně. BO. Velikým sršením na stany Uher se ří- tili. Pulk. — se nač proč. Rod Aeneášův na meče pro svobodu se řítil. Pont. o stat. — se za kým Za ním se všickni řítili. Háj. — kým kam. Ale když bude po smrti, čert svými do pekla řítí. Pís. 1529. — se kam: do mečů se ř. Měst. bož. Ř. se v ro- klinu. Us. Dch. Litě sě řítil ke zdi. BO. Přišli sú potokové, dýmali jsú větrové a ří- tili sú se na dóm a nepadl jest. Hus III. 98. — se odkud. Řítil se z něho pot. St. skl, Leg. S vrchu se řítil. Šm.