Řítiti
Řítiti. Šf. III. 502. Cf. Mkl. Etym. 279. — abs. Doněvaž snieh sě bieše řítil. Mill. 6. — se kam. Ř. se v záhubu, Us., s Tur- kem v hloub. Kká. Bázň řítila sě na něho. Ev. olom. 312. — odkud (kam). S výše valem ř. se do propasti; Z houští medvěd se řítí. Kká. Říti sě s něho pot krvavý. Hr. rk. 229. — se čím. Kmeny vlastní tíhou když se řítí. Vrch. — se proti komu. Kyt. 1876. 270. - se kde. Lešení se pod nimi ř-lo. Us.