Řváti
Řváti. Cf. List. fil. 1883. 452., 1884. 98 , Šf. III. 498., Mkl. Etym. 279., D. Lehrg. der böhm. Sprache 121., Šrc. 109. Hrom řval. Jrsk. Hromy rvaly. Vaj. Tatr. 79. Aj řevu srdcem žádaje se obinúti smrti. Št. Uč. 149. b. Jako lev řeva. Ž. wit. 21. 4. (103. 21.). Řvou, až mne zbudili. Osv. Zvěř řula. AlxP. 5. 26. — kde. Když žalmy své řevú v kostelích. Blázn. 171. b. — jak. Řve jako kráva (silně pláče). Us. Tkč. — po čem. Kdyby robska neřvaly po chlopu, byl by svatý pokoj v stavení. Slez. Tč. — čím. Náramně řve nebe hromobitím. Troj. 212. b. — odkud kde jak. Jen z dálky někde na dně propastí řve utlumeným hla- sem vodopád. Vrch.