S1. S článkuje se súžením proudu zvuko- vého mezi koncem jazyka a horními zuby, pročež se nazývá
souhláskou zubnou, podlé zvuku také
sykavkou; mimo to i
souhláskou dyšnou nebo
polosamohláskou, poněvadž zvuk její článkováním ovšem súžený avšak ne- přetržený po delší čas zníti může: ssssss . . Jinde praví Gb.: Při sykavce
s nechá se mezi vztýčeným koncem jazyka a hoření dásni nebo popředím patra velmi těsná prů- lina, skrze kterou při
s prudký (při
z mírný) proud se prodírá a třením sykot působí. Co do proměn zvukoslovných jest
s jedna z nej- tužších a nejpevnějších souhlásek, nemno- hým totiž jenom vlivům a proměnám se pod- dává. Nepočítáme-li sem čistě eufonické pro- měny na konci slov v sanskritě, podobné latinskému honor a hono
s a seslabení jeho v tak zvaný spiritus asper v řečtině (na př.
'inxa, skr. saptan, lat. septem;
Vnvo?, skr. svapnas, lat. somnus, m. sopnus, senb m. sepnt, e = se atd.), zbývá jenom
rozlišení v
š. Gb A děje se to tam, kde se mění
d v
z a
t v
c, vz D, T. Ht. Zv
. 107. V jazycích slovanských jest příčina takové proměny zvukoslovná, kde s vlivem následující samo- hlásky n. souhlásky podnebné v s nebo š se mění. Nesu, stb. nesa, imperat. nes (psáno nes) m
. stb. nes + i a od téhož kmene od- vozené (opětovací) nositi, příčestí: nošen id. nosjen, Gb. v S. N. (vz Hláska, Gb. Hl. 20
., 99.); dusiti — udušovati, zakusiti — zakoušeti, nésti — snášeti — nůše, mysliti — smýšleti — myšlen — myšlení; česati, kousati, kysati — češi, kouši, kyši m. česji, kousji, kysji; vysoko, kompar. výše, Č., Ht Zv. 107., 108. : ve mnohých slovech zvláště v násloví před
k, m, p, t: škvrna, poškvr- niti, škořepina, škřině m. skvrna, poskvr- niti, skořepina, skříně atd.; na mor. Zlínsku: šršeň, škop, škřivánek, škřeček, škrečet, škříbek, Brt.; ano i v cizích slovech: štu- dent, apoštol m. student (studens), apostol ( anobtolos ).
Jg., bašta — fr. bastion, foršt — lat
. foresturn, Krištof - Christof, mošt — lat. mestum, pošta — fr
. poste, probošť — lat. praepositus, Dch.; šmahem, špína, ště- nice (stěna) m. smahem, spina, stěnice, Jir
.; před
-stvo a -
ák, vz
k (před -stvo) a -
ák. —
Pozn. Do 14. stol. změkčovalo se .9 do ś
: časě, v některých slovech ś
brzy ustoupilo
š: sědý - šedý. Jir. Vz Š, Sykavka, Ob- měkčování. —
Samo s
pal: povstává v slo- vanštině rozlišením z d, t,
ch před t a ť: vésti z ved-ti, másti z mat-ti, most z mot-t (stupn. z
met), tesť z tech-ť (tchán), pelest' z pelech-ť, prsť z prch-ť atd
. Někdy z d a z před měkkým l: jesle z jed-le, housle z hud-le, máslo z máz-lo
. Gb
. ib. Také z
šs, vz Šs. — Kromě toho stává místo prvotní hrdelnice
k (c) ve stejnokořenných slovech v litvan- čině, řečtině
, latině; v němčině za příčinou panujícího posloupného přetvořování pra- videlně
h, řidčeji
g a naopak m.
k a
h ne- zřídka
s se nachází. Ht
. Srdce. řec.
xaydía, lat. cor, skr. hrd, hrdaja; deset, stb. deseti., řec.
deza, skr. dacan ; slou-ti,
zkvo, lat. in- clutas, skr. cru atd. Gb. ib
.; sou-sed, cf. lat. con-, cum-; prase, porcus, Ferkel; ves, vicus, goth. veihs. Ht Vz Hrdelnice. — Jakožto střídnice s
ch jest
s starší,
ch pak novější v genitivě a lok. pl. těch — nás, lok. Dolěch n. Dolanech — Dolás. Taktéž jako střídnice vyskytá se
s vedlé
ch v: míchati — mísiti, věcha - věsiti, Gb
.; v obecné mluvě: chcáti m
. scáti
. Kts
. Vz Ch. -
S jes
t posléze temná hláska k jasnému z,
se kte- rýmž se opét zvláště při fonetickém pravo- pise zhusta střídá na př. spěv m. zpěv, masť m
. mazť. Gb. ib. Před
b a
d ve slože- ných zní
s jako
z a i tak často se píše : zbor m. sbor
, zde m. sde; naproti tomu před tvrdými
p, t litera
z do tvrdšího
s přechází u vyslovení a často i tak se píše: zpráva m
. správa, jiná mají: způsob i spůsob
. Jg. Zdraví a zboží m. starších: stravie, sbožie; tak i mázdra
a nozdry z maso a nos, vz
tato slova. Ht. Zv. 108. Místo s klade se na
Hané někdy
z, vz Z, a s m.
z v středním
Slov
.: s něho, s ní m. z něho, z ní. Šb.
U Přerova zhusta se
s vyslovuje měkčeji
jako
z, obecně v předložce
se: zebrať m.
sebrať Kd
. V cizích slovech rádo přechází
s v
z a toto v i: Hierosolima
— Jeruzalem
,
Jesus — Jezus — Ježíš
, i/.eijnoovvfj — Al-
mosen — almužna, psalmus — žalm
, psal-
terium — žaltář
, musica — muzika, Moises
- Mojžíš
, Teresia — Terezie, Elisabetha
—
Alžběta
, Ambrosius — Ambrož, Sofia —
Žofie, signare — segnen — žehnati, rosa —
Rose — róža. Paris — Paříž, missa — mše,
Jovis — Joviše, Aeneas — Eneáš, rozmarina
- rosmarinus, ribes — ribíz
, census — Zins —
cinže, Seidel — žejdlík, Sack — žok. Vz Z. —