S
S mění se v Dolnobečovsku na Mor. v š: a) ve slovech domácích: škára (skora), škarupa, škrček, škvrna; b) v cizích: špo- řiť, rešt, škarpa; c) v trpném příčestí slo- ves I. a IV. tř.: nošené, prošené. — S se mění v c: kapca. — S se přisouvá k kř: skřeček, skřehot: k tř: střepení, střída.— S se v Dolnobeč. odsouvá: tín (stín). — S zní jako ch v : kerýho ďácha (kýho ďasa)! Vz List. filol. 1891. 440. — S se tam spo- dobuje v z často a) zme (jsme); b) v před- ložce s nebo se: byli z békem, bylo ich ze sto ; však zůstává před zájmeny osobnými s n se začínajícími: s ním, s ňó, s něma; c) v předponě s nebo se: zbírať, zebrať. Vz ib. 428