S
S původní. Vz Gb. H. ml. 1. 300. Staro- slovanské «y. Ib. 315. — S se psalo: z: zu- zed (súsěd); zz: klazz; /, s (toto více na konci): k fobye, dnes; fz: ciefzarzowftwo; fzz: trzafzzl; ff: z leffa; sf: masfo; v pravopise Husově s, novoč. s. Yz ib. 475. Zdvojené ss . často v Háj. Herb.: masso, massný, vesselí. 26. b., 161. a., 303. (List. fil. 1894. 297.) V některých nářečích mor. vyslovuje se jako ss: do lessa. Brt. D I 27. Místo s čítame ve staročes. spisech gs: kamž gfie (= se) jim bude zdáti. Mill. 4b. a. Czo jse mluvij. Chč. P. 142. (Yz Gb. H. ml. I. 476.). — S se mění a) v c: cichravo (Nechvalín), vyct v Kunštátu a v okolí, v adj. na -ský (moravckej, panckyj, pancky, ve Žďársku, Jemnicku, v Dačicku a Telči). Vz Brt.D. II. 148., 210., 250., 269., 279.; b) v ch: chcát, chcípat, Gb. H. ml. I. 480., šuch (šos. v Tišňovsku), chcipnót (v mor. Kruml. a okolí), Brt. D. II. 187., 210.; cf. Jag. Arch. XVI. 3. 4. Heft 368. nn., hl. str. 384.; c) v j: před sykavkou: proj za nás m. pros. Na mor. Kruml. a jinde. Brt. D. II. 210., 279.: d) měkne v š: šočovice, šršeň, ve skupinách šli z sli, št z st, šv z sv, šm z sm, šic z sk, vz tyto skupeniny, Gb. H. ml. I. 480. nn.; šahat m. sahati, v mor. Kruml. a v okolí, šahat, v im- perat, pros, noš m. pros, nos, na Zďársku, mušet m. musiti atd., v Jemnicku, Brt. D. II. 210., 250., 269., šahat, mušet, proš, noš atd., v Dačicku a Telči, Brt. D. II. 279. V š se mění také ve Spišskú: šerp, šedlo. Vz Phľd. 1893. 432. V Háj. Herb. a V. Kal. měnívá se v š a) ve skup. sk: poskvrna, Háj. Herb. 63. a.; škřemení, 90. b., skřínka, 58. b., poškvrniti, V. Kal. 273. a,, škřipec, 168., škotský, 2.; ve skup. sl: okršlek, Y. Kal. 214.: ve skup. sp: nyšpule, Háj. Herb. 7i. b., Hyšpanie, Y. Kal. 121.; ve skup. st: puština, Háj. Herb. 14. a., Štefan. Y. Kal. 75. a j. Cf. List. fil. 1894. 292. Lešák, vlašeničko. Háj. Herb. 22. b., 1. b. S a z v Háj. Herb, a Y. Kal. často se zaměňují a matou. Vz List. fil. 1894. 291. Na mor. Kruml. a v okolí mění se s jako na Zlinsku. Cf. Brt. II. 14.—17. Jak se mění v chromečském podřečí, o tom vz List. fil. 1894. 96. Y již. Cech. mění se s v z, c, č, ž, v, k, ch, j. Vz Dšk. Jihč. I. 38.—41. — Cizí S zůstává: soumar, sak, stoupa, nebo mění se a) v š: šafrán, šalvěj, b) v ž: žehnati (sig- nare), žengle. strhněm. sěnkel, Gb. H. ml. I. 485., Eožmberk. V. Kal. 2. 227. a j. — S se vsouvá, vz skupiny: bst, lest, skr, skř, str, stř, čst, est, esk a Gb. H. ml. I. 487.; ve slově střenák, v Tišňově. Brt. D. II. 148., 187. Vody sstekly. V. Kal. 156. Cf. Dšk. Jihč, I. 38. až 41. — S se sesouvá, vysouvá. Yz skr, skr, stř a po různu jinde. Vz Gb. H. ml. I. 489. Ve slově třílet (v Zábřešsku), ve slově krz m. skrze (v Tišnovsku a Kunštátsku), třelec, třevo atd. (v Dačicku a Telči). Brt. D. II. 130., 187., 234., 279. Třečkovati. Háj. Herb. 333. a. Cf. Dšk. Jihč. I. 38.—41. — Slova v s vy- zvukující sklánějí se na Mor. dle vzorů měk- kých: po hlasi, na ocasi, v prosi. Cf. Brt. D. II. 6., 19. — S m. jsi kam se klade a. ke kterým slovům se připojuje, o tom vz Bl. Gr. 104. — Měkké é bylo v jazyku starém a jest posud dialekt, v češtině nové, hlavně v náře- čích východních. Vz. Gb. H. ml. I. 469., 475., 478., 476. V již. Čech. mění se ś v s a š. Cf. Dšk. Jihč. I. 38.