Sáhnouti
Sáhnouti. Cf. Mkl Etym. 291. — abs. Nejstarší dluh najprve zaplacen jmá býti a tak pořád, dokavadž jeho zboží síhnúti může. NB. Tč. 146. — co. Jehož ramena zdála se, by konec světa dosahala. Mill. 15. — kam. S. do živého, Mour., do klá- vesů. Paměť člověčenstva sahá k počátkům lidského umění jen tam do minulosti, kde... Vlč. Jablka jsou zralá, spadnou, jen na ně sáhneš. Us. Tč. Budu-li já s koňa slézat, budu k tvému vínku síhat. Sš. P. 192. Jméno naše nesáhá ani na konec ulice. Schz. Na správce s. Vš. 188. Aby přes to na ně nesáhali. Dač. I. 127. Siehniž v bok mój. ZN. Ať k mému pití viec nesáhne. Hrad. 95. b. — čím kam Slovy na ně- koho s., Lpř., mocí. Sob. 11., V. Ozubené kolo sahá zuby svými do zubů kola jiného. Kk. Až ku stropu sahal hlavou. Vrch. Rourka sahá otevřeným koncem do rtuti. Mj. 110. Sahaj ho, děvucho, pravú ručkú do dna. Sš. P. 381. Má svobodu, kam chce, tam svú volí siehni. Hus II. 299. Nikte ne- sáhnieše rukú naň. Ev. víd. 32. — k čemu. S. k jádru věci. Osv. Má k dobytkóm a k dědinám, ne k lidem s. Vš. 214. — komu kam. Chtěla mu drobet s. na zub (zkou- mati ho). Šml. Siehl Markvartovi rytířovi v některaké pastviště ve vsi v Újezdě. Půh. II. 495. Nad hlavu jim (mečem) sáhna. Kat. 192. — (kam) proč. Pro něco do stolku s. Po nedání téhož platu nemóž na lidi s., než toliko právem zemským. Vš. 213. A když Beran po peníze síhne, tehdy.. NB. Tč. 106. — (kam) jak. Pakli by ji v to siehl mimo to odhádání. Půh. II. 322. Mocně sahá do života veřejného. Posp. Já bych proto hluboko do kapsy nesáhl (mnoho bych nedal). Šml. I. 15. Sotně málo na loket siehnem. Alb. 83. b. Sáhnul si rychle za ňadra. Sá. — kde kam. U východních Semitů chov koně sahá do pradávných dob. Osv. VI. 549. Panství jeho sahalo na pobřeží jižním k Ugrigentu J. Lpř. — odkud po čem. S. se země po hvězdách (nemožné chtíti). Šml. — odkud kam. Takž sahala moc spartanská od moře myr- tojského až k zálivu korinthskému. J. Lpř. — jak daleko. Nejslabší svit paměti člo- věčenstva sahá as 5000 roků nazpět. Vlč.