Sálati co
Sálati co. Socha život sálá. Dk. — od- kud. Z očí sálal plamen nedočkavosti Šml. — Čch. Bs. 67., Kká. K sl. j. 58., 176 — čím. Zraky vášní s-ly. Čch. Vzduch sálal parnem. Osv. Hled jeho sálal bleskem hněvu. Kká. Pomstou sálá oči lesk. Hdk Vše sálá vztekem. Čch. — odkud kam Z krovů požár v nebes líci sálá. Kká. — kde Na ní a v ní vše sálá. Osv. Zář v očích sálající. Vrch. Žízeň po zlatě mu v duši sálá; Pod jasným čelem zrak mu sálá. Kká. — S. = házeť, lúčať, schleudern. Slov. Rr. Sb.