Samostřel, samostříl
Samostřel, samostříl, u, m. (zastr. samo- stříl, i, f.), nástroj tak nalíčený, že zvíře nebo člověk, dotkne-li se ho, sám se zastrelí, das Selbstgeschoss. — S., zvláště lučiště, luk veliký s kohoutkem, der Druckbogen, die Armbrust. Ctib., St. skl., Výb. II. 1080. 27. Z pušek i z s-luov stříleno. Dač. I. 19. Byl nad střelci a s-ly. Bj. A'no s. (ponesu) u boka. Žk. 374. Pojičil jim s-lu. Pč. 2. U mne s-ly bral a ty mi měl zaplatiti; Že mi jeho ná- chlební vzali kóň, pancíř, samostříl a jinú zbroj; Odění, pancířóv, plátóv, přilbie, klo- búčkóv, pušek, s-lóv, střelby a jiných věcí. ježto na tvrzi slušejí ku brani. Půh. I. 160., 250., II. 22. Braň, jíž tepe rytieř, jako jest: kopie, déka, s-střiel, lučiště, pažléř, teslík až do nože, kyj, palice až do pěsti; Byli sú počeli Nétnci, když sú v odění s s-ly, s sudlicemi a s meči přiběhli na Betlém a já káži. Hus I. 176., II. 115. — Svůj s. po třikrát na paní vystřelil jest (obsc). BN. — S., nástroj k házení, totach, die WurfVna- schine, ballista. Jel.