Samota
Samota, y, f. Přípona -ta, solitudo. Mkl. B. 165. Die Einsamkeit. Ona žije na s-tě (děvče, které nebydlí ani u rodičů ani ne- slouží, nýbrž živí se a vydělává si sama všelijakou prací). U Rychn. Přk. Souhlásky o s-tě vystupují šp. m.: o sobě. Dobré jest člověku, aby se varoval temnosti, samoty i těch neduhóv a zvláště tesklivosti, neb tu velmě ďábel lidi k zoufalství zavodí. Hus III. 115. O s-tě, v s-tě, na s-tě býti. O s-tě živu býti (sobě). D. Když se mu dcery pro- vdaly, zůstal vdovec jako pařez o samotě. Sych. Lépeť jest v s-tě býti, nežli spolek s zlými míti. Prov. Samota člověku nesluší. Lb., Č. — S., místo samo o sobě, odlehlé, die Einschichte. Život svůj o s-tě tráviti, v s-tě, na st-ě. Us. Nechte ho o samotě (allein). Dch. I pána Ježíše v s-tě pokúšel. Hus III. 115. Čert po samotách nejvíc uloví. Pk.