Sanovati
Sanovati, šanovávati, z něm. schonen — šetřiti. Vz Toto. = koho (gt.), čeho. V., Kom., Br. Abych nešanoval šedin jeho. NB. Tč. 231. Jestli nebudeš š. tvojej pokrev- nou, nebudeš mať i od ludí slušnej ucti- vosti; Starého prátela šanuj a od nového sa varuj; Prátelóv tvých šanuj; Bláznóv se varuj a múdrých šanuj; Každý tého víc sa- nuje, kého zřídka vidí; Ty máš dycky do- brodincov srdečně šanovat; Rodičův šanuj, tvú hlavatosť hamuj. Slov. Tč. Kdo mlad- ších neví šanovat, sám si činí vadu; Sanuj zdraví svého těla, by v něm duša dobře byla. Mor. Tč. Poctivosť, poctivosť, co ona panuje! kerá panna švárná, nech si jí š-je; Šanujce, dzěvuche, svoji poccivosči, jako ta travěnka svoji zelenosci. Sš. P. 498., 378. — co (jak). Svoje veci šanuj a cud- zých sa varuj. Slov. Tč. Hněv rozumem hamuj a tvé zdraví šanuj. Na Ostrav. Tč. Na té Nové dědině, vím o švárné děvčině; kdyby mně ju chtěli dat, uměl bych ju ša- novat; Bo (— neb) u panny ctnota jako kula zlata, třa (= třeba) ji nad diamant ša- novać. Sš. P. 284., 393. (Tč.). — čeho jak. Čo ti užitek prinášá s pravú veselosťú, to si šanuj a opatruj s velikú pilnosťú. Na Slov. Tč. — sobě čeho (vážiti si). Záv. — co komu. To ti já nešanuju (neodpustím). Mor. Mřk.