Satyra
Satyra, y, f., lépe: satira (od satura), lat., mravokárná báseň, Nz., báseň zlé mravy kárající. Báseň poučná slove satirou, když netoliko poučuje, nýbrž lidské pošetilosti a převrácenosti i kárá a tepe. (Odtud český název satiry: báseň mravokárná.) Kárajíc jindy zachovává přísnou vážnosť, jindy uzdu pouští bodrému humoru. (S. vážná a žer- tovná.) S. psána býti může i prosou. Satiry : Nová rada Smila Flašky, Labyrint světa a ráj srdce Jana A. Komenského, Salomon či Moudrost otcovská Bol. Jablonského, Pod- koní a žák, Cesta do Kocourkova a j. J. Langra, Sněm ženský atd. J. P. Koubka, Deklamovánky F. J. Kubeše. KB. 205. Cf. S. N. Příklady vz ještě v Máji 1862.. ve Květech 1868. č. 32., v Lumíru 1860. č. 23., 1861. č. 22., v Boleslavanu 1862.—1863. č. 17., 1861. č. 25., v Osvětě 1871. č. 2. str. 95. Dch. Die Satire.