Č
Dle toho, kde se náležité nastrojení mlu- videl článkovacích v ústech vykonává čili kde se která hláska článkuje, jest č podnebnicí sykavou hustší; dle toho, jaký je proud, za kterého se která hláska článkuje, jest č sou- hláskou temnou; č článkuje se za proudu netržitého, tedy jest souhláskou trvací; vzhle- dem k složitosti jest č souhláskou jedno- duchou, která však smíšením dvou jiných (= tš) vznikla, jest tedy smíšeninou; vzhle- dem k měkkosti a vlivu měkčícímu jest č souhláskou měkkou. Vz Gb. Hl. 19.—22. — Str. 153. a. ř. 30. sh. za Ht. přidej. Gb. Hl. 102. — Č. se střídá s: s, š, št. Vz S, Š, Št. — S ť: niči = niti. V Klinkovicích. Brt. D. — Č = přípona (č = čb, čjb. Bž. 234., Mkl). Přidej: Jednoslabičná jména podržují samo- hlásku dlouhou: práč, rváč, štváč. Brs. 2. vyd. 225. — Str. 153. b. ř. 3. h. místo nebo po- lož: jiná. — O č- souhláskách vz Mkl. aL. 291. atd. a Vm. Mikl. Hlásk. 36 a násl. — Cf. S. N., Listy filolog. VIII. 159. (z čeho složeno).