3. Se
3. Se. Cf. Gb. Ml. II. 84. Se v ob. mluvě. Vz List. filol. 1883. 414. Na Lašsku. gt.: sebe, sebě, seje, dat. si, si, se, sobě, sebě, seje, akkus. sa, se, se, lok. sobě, sebě, seje, instr. sebu, sebum. Brt D. 118. Dat. se (= si) jest obyčejný na Brušpersku a Opav- sku. Sedni se, daj se pokoj. Brt. Národ sobě (národ svými prostředky si Národní divadlo v Praze vystavěl. Nápis nad oponou v Národ. divadle). — Se na počátku věty: Když vem řku: Se proměňte! tehdy. V Dal. C. 72. 39. — Akkus se i po předložkách, nyní obyč. sebe. Hlavu vrze za se. Dal. C. 31. 52. Vz více v Kroku III. 414. Red. Prk. — Kam se klade ve větě? Cf. Km. 1882. 177.—178. Brt. Se klademe za slo- veso; před ně, začíná-li věta spojkou (mimo: a a i) Když se pokřtil i Ježíš, stáli tu a dívali se (ne: a se dívali). D. Lhrg. 324. U starých kladlo se se obyč. za: mi, mu. Zdá mi se. Bude mu se klaněti. D. Lhrg. 325. Nezdá mi se. Hr. rk. 291. Zdá mi se. Pass. mus. 360., Št. Ku. š. 3. Což mi se zdálo. Arch. III. 378. — Se ve větách skrácených. Str. 277. a. v 11. ř. zd. polož za Marii: oddanú. Spokojili se s úděly sobě vykázanými; Pojal dobře vážnosť úkolu sobě svěřeného; Je mu zprávy žel od krá- lových poslů sobě donesené, že . . . Ddk. II. 205., 293., 321. Aby peníze sobě za- pošťané (zapůjčené) cechu navrátil. Sl. let. V. 145. Že opat přísné poručení JMC. sobě učiněné má. Skl. 1. 72. Nevkládej se v ne- poručené sobě věci. Mus. V Jg. u; Ubrman. Kteří ve zvláštním od Boha sobě svěřeném úkolu sloužili; Výtky sobě učiněné odvozo- val ; Petr zpěčoval se úcty sobě prokázané. Sš. I. 19 , Sš. Sk. 88., 125. Ať pan Žák da- rův od Boha sobě propůjčených ku parodii slov mých užije. Pal. Rdh. I. 63. Nemeškali ve krajinách sobě přístupných lid učení Kristovu získati. Sf. Strž. II. 191. Národ náš má právo Bohem sobě dané. Pal. Rdh. I. 239. Řimek dědinny věnné od manželky své Anny sobě zastavené prodal; Apoštol- ská tato stolice přivykla jest střeva milo- srdenství všem sebe hledajícím okazovati. Arch. III. 475., VIII. 336. K tuhým žalobám proti sobě vedeným mlčel. Br. Nebo on jest světlo tohoto světa, osvěcuje každého člověka v se věřícího. Chč. P. Alexandr uzřev biskupa jdoucího proti sobě rychle s koně skočil. Anth. II. 233. Řečníci mají věcí sobě svěřených pilni býti. Bdž. 35. Ze škod skrze se činěných aby se kořili; Tak soud někdy z maličké křivdy, od dru- hého sobě učiněné začatý, mnohdykrát v daleko větší škody člověka vžene. Výb. II. 1424., 1625. Nebyl vděčen dobrodiní sobě prokázaného. Br. Úřad potupu sobě učiněnou ztrestati může. Kol. 8. K ouvodu do Jeruzalema šla, kdež Josef to napome- nutí sobě učiněné měl; Své hříchy i po- kutu za ně na sebe vzloženou znáš; Zá- rmutků na sebe od Boha vzložených na svá ramena vezmi; Milosť sobě učiněnou vy- znala; Odešel, aby tam moc sobě danou ujal; Tita k sobě vyslaného uctivě přijali; Dar zdrželivosti sobě daný měl; Křivdy sobě učiněné kajícím z srdce odpouští; Právo sobě k užívání stolu Páně zřízeně dané měli. BR. II. 10. b., II. 39. a., 74. a., 232., 272., 605., 618. a., 640. b., 753. a. Protož pán Ježíš věda osidla sobě při- pravená řekl jest. Chč. P. Vládněte při- praveným sobě královstvím; Odpustiti móž člověk vinu proti sobě učiněnú. Hus I. 147., 375. Uslyš hlasy k sobě volající; Jižto (sladkosť) rád dává bojícím (se) sebe. Sv. ruk. 291., 298. Cf. Zvratný v Brs. — Ale i: Ješto Bůh skrze potomka Abrahamova Krista věřící v něho zaslíbil spasiti. Sš. II. 34. Tak Slované pomstili křivdy jim či- něné. Šf. Strž. I. 408. Stěžovali si na či- něné jim zádavy od posádek římských; Tam že bude hotov vyvésti se ze všech vin jemu křivé přičítaných. Pal. Děj. I. 66., IV. 2. 319. Volitelé dokázali statečnosti ne- všední odolavše všem vnadám jim stroje- ným. Pal. Rdh. III. 83. Pokládali tu věc čeliti proti majestatu jim danému. Skl. I. 327. To aby sobě pod základy mezi nimi uničenými držali obostranně. Arch. II. 293. Skrz což kverci takové jím dané milosti netoliko účastni nebyli. Nar. o. h. a k. — S předložkami. Obě barvy jdou dobře k sobě (srovnávají se). Dch. Podávaný sobě úřad k sobě přijal. Mus. Kdo chce Hospo- dařit, nesmí dávat ani na sebe ani do sebe. Sá. Kdo hází před sebe, nachází za sebou (kdo maže, ten jede). Us. Dbv. Protož každý pán v tom buď sám při sobě. Št. Kn. š. 155. Je při sobě = sebe mocen, vládne roz- umem. Št. Kn. š. 161 31. Týž smysl má: Sám s sebou býti. Št. Kn. š. 114. 35. On je k sobě, er ist an sein Interesse bedacht. Us. Wrch. Podrž to při sobě (zamlč to). Us. Dch. — U kompar. Každý chce se vrovnati vyšším sebe. Št. — Se se vynechává a) u substantiv atd.: modlení, leknutí, zdání, provinění atd. A tak domněnie a reptánie pokládá sv. Řehoř za divěnie. Hus II. 68. Cf. Zbláznění-se. V., Km. 1885. 11.—14., Gb. Ml. II. 85., 176. Nechává se hl. tam, kde se jím jich passivní význam označuje. Až do zjevení se. Pouhé ,zjevení' mělo by aktivní význam. D. Lhrg. 262. — 2. Také u sloves zvratných. Zvratná slovesa pohyb znamena- jící v imperativě a v imperativním futuru zvratné náměstky z pravidla pozbývají: hybaj! pakuješ! táhneš! stěhuješ! Val, syp, hrň dómu (Kelč). Rušaj! chraň (= utíkej. Laš)! Brt. D. 166. Zvratné se nevyjadřuje se, utvoříme-li od příčestí minulého činného a trpného, odvozeného od slovesa zvrat- ného, přídavné jm. Věc, která se sběhla = věc sběhlá. Brt. D. Cf. Stalý. Zvratná slo- vesa pozbývají v přechodníku obyč. zvrat- ného se: S radujícími všichni se radují, s rmoutícími se rmoutí. Kom. Lab. 122. — Ze dvou se sloves zvratných jedno se vy- pouštívá. Kteří obrátiti se zpěčovali; Ne- osmělili otázati se ho z úcty. Sš. I. 113., J. 305. Událo se králi z zámku na to dí- vati. Bart. V tobě (světě) sě zlí lidé tebú pokrývajíc lstivě dobří ukazují. Pass. 7. Aby se toho budúci zhroziece varovali. Vš. 445. Wenn zwei o. mehre Reflexiva mit einem Subjecte verbunden werden, so steht das se nur vor dem ersten. Pak se vadili, nesnadili. D. Lhrg. 320. Ale i: Který by se nad jiné vytrhnouti se opovážil. Skl. II. 109. — Pozn. Je-li ze dvou se jedno předložka, tam se ovšem nevypouští žádné: Schovej se se svou řečí. Us. — Cf. Do- vtipný úrazu vyhne. Hol. 22. Ten valí (běží) Kd. Uhni, sic tě uděřím. Us. Hrniechu k němu (se); Nikdy neviděli, by smál (se). Hr. rk. 25., 9. V stranu uhýbati. V. Cf. Vy- hnouti (tam dosti příkladů), Dotknouti (i dod.), Šf. Str. ml. 102. — Se enklitické. Ti-sě nám krušichu bohy, ti-sě nám ká- cechu drva. Rkk. Vz Jir. Nkr. 91.