Se
Se. O skloňování na Kroměřížsku, u Ko- jetína a Přerova, v Bystřicku, v Tišňovsku, v Krumlovsku, Žďársku vz Brt. D. II. 24., 50., 79., 192., 216., 255. — Se u sloves: báti se. Cf. Bl. Gr. 109. O užívání se a svůj v češt. Vz Kla. Sklad. 35. nn. Odchylky ib. — Se a on. A čím více otec nebeský dá duch dobrý prosícím sebe. Ev. seit. 24. Luc. 11. 13. Když plní zákon sobě daný od Boha. Chč. S. 171. Počiješ osudek náš nad sebú vydaný. 1487. Krok 1895. 46. Když král tak pole s městy a se pány sebe přidržícími držali, Žižka. . .; Pohleď, že pán bojícím se sebe dá svou sva- tou pomoc. Břez. Font. V. 471., 532. K žá- dosti stavů přednesené sobě po poslích král slíbil... Tk. X. 159. Teprv noci druhého dne kati z rozkazu sobě daného mrchu odvlekli. Ib. 227. — K sebe = na levo; od sebe = na pravo (na levo, na pravo tam neznají). Na Píle na Slov. Phľd. 1894. 745. — se = sem. Co se platil. Dšk. Jihč. I. 23. — Se vlkem, šp. m. s vlkem. Gb. H. ml. I. 156. Cf S se vokalisuje.