Sebranec
Sebranec, nce, sebránek, nka, m., ne- manželské dítě, uneheliches Kind, der Ba- stard, Pankhart. S. slove ten, kdož jest při- vezen otci v panictví neb ve vdovství a potom jeho máteř pojíti nechce; ten když k létům přijde, král. slovem nazván jest s. maje takové právo rovně jako pankhart. Rkp. mě. Loun z r. 1644. v Arch. pam. 1876. Ševci nechtěli spolutovaryše do cechu při- jíti, že otec byl sebránče. NB. Tč. 288. S-ce si uhoniti. Reš. Sebranci nápadu nemají. Ms. pr. kut. Dědičné poddané a s-ce z jejich slibu člověčenství propouštějí. Skl. V. 15. Václav sebránek. Pč. 34. Kteříž jeho sy- nové nejsú, těch netbá, jako s-kóv neb cizo- ložných dětí. Hus. 1. 350. — Vz Sběranec. Lšk.