Sebrati
Sebrati. Sbírám, na mor. Val. zbířu. Vck. Počkej, ty sebereš (budeš bit). Us. Brt. Kdo nepostele, ten nezebere (kdo ne- pohnojí, nemá úrody). Slez. Šd. — co, koho S. slad (s lísek odstraniti), Zpr. arch , doklady, důvody, myšlénky, Us. Pdl., zloděje, Rgl., své myšlénky, Vrch., svou mysl, Dch., svá síta (sein Bündel), Dch., kvítí, Sš. P. 90., své lidi, Alx., společnosť, Jrs., jahody. Št. Nemoc ho sebrala. Us. Pdl. Kdes to sebral? Dch. Voda všecko s-la. Pck. Ps Skáče straka po potůčku, sbíře zrnečka. Sš. P. 332. Aby ostatky zbierali a dávali chudým. Hus II. 290. Augustin duši zbieraje dlúho ve mdlobě ležel. Pass. 890. Smrť vše sbéře; Mnozí lidé sbierali rozličné písmo a psali. Št. Kn š. 33., 3. Nič mi nechybuje, dobre sa mi vodí, já orem a sejem, žid zberá úrody. Zbr. Hry 91. — kde (jak). V horách sbírá řeka své prameny. Us. Pdl. Zlý jazyk na cudzých smetliskách handry pilně zbírá, zvachá jich ustavičně, ale nezežírá. Slov. Tč. Cestou sebralo se mi toho v hlavě, že . . . Osv. I. 265. V komitiích sbírali se hlasové jednak po kuriích, jednak po hlavách, J. Lpř. Abych do Prahy poslal, zbierají-li se kde. Arch. I. 233. Sebraly sú sě propasti u pro- středce moře. Anth. — odkud. Obilí se sbírá z hrstí a váže se ve snopy. Us. Tč. První setkání pobralo jí všecku barvu s obli- čeje a i řeč. Prss. Zlatohlav s nich se- brachu. Výb. II. 9. Z toho zbéřeš, že . . . Hus. III. 105. — čím. S. paprsky čočkou v jeden bod. Mj. 271. S. smetanu s mléka sběračkou. Us. Rgl. S. někoho holí (ude- řiti). Us. Brnt. — co, se kdy. Na to jsem se sebrala a utekla. Sá. Aby se sebral po trampotách. Třk. Dcera v tu hodinu duši zbieráše (umírala); A toho dne také se všeho světa zbéře sě ptactvo. Pass. Víno zebrali o všech svatých. Let. 331. Na sta- rosť sa ty bídy zberú všecky. Brt. D. 201. — co, več kam. S. v pole branný lid, Osv., ovoce do fěrtušku, Sš. P., květy polní v stuhy, Osv., tábor v boj. Kká. Hospodyň se sbírá na trh. Us. Šd. Švábi se v Chru- dim sebrachu. Dal. 100. 33. Všecky šachy v pytlík zberú. Kšch. 3. Jedovaté věci sbierají v sě jed a smrad země. Hus I. 84. Kdyby se všecka duše sebrala v jedno to. Št. Kn. š. — k čemu. S. se k činu. Osv. K práci literární material sbírati. Us. Pdl. A já sbierám tyto třiešťky k dobrému ohni. St. Kn. š 3 — proti čemu. S. proti ně- komu pole. Šb. F. Jedni proti druhým se sbírali. Bart. 58. — co, se nač (kdy). Račte věděti, žef se veřejně zbierají na kacíře. Arch. I. 233. Osmý den sebrali se (šli) na obřezánie. Pass. mus. 276. Sbieráše dřevce na oheň. Št. Kn. š. 2. — jak. Už se trochu sebral. Us. Fč. S. něco v celek, Mj., menší články v knihu. Us. Pdl. Ta chmura v podoby se sbírá. Čch. Bs. 59. Táboři den ode dne se sbierají a silnie. Arch. III. 6. Proč má člověk Boha milo- vati, sbeř takto. Hus II. 369. Kostel obecný, ješto jest divně sebrán v jednotu duchem svatým skrze apoštoly. Št. Kn. š. 26. Ale kdež obé spolu se sbéře v jednom. Št. Kn. š. 80. — koho zač. On si tě jak živ ne- sebere za ženu. Prss. Gazd. — co si na kom. Kdož sobě pohoršení na něm zbí- rají. BR. II. 798., 48. b. Kteříž pohoršení sobě na pobožných nespravedlivě zbírají. BR. II. 79. b. — se. Jak se zebereme (ože- níme), tak se zedereme (prací nějak se vy- živíme). Val. Vck. Mysl jeho sebrala se. Lpř. Adrianus káza sě lidóm s. Výb. II. 6. A pan kancléř ten se také sbírá a leží od nich dvě míle. Arch. II. 149. (416.) Že mi mou tvrzi obořil mocí, sebrav se s kýmž mohl. Půh. I. 295. Zborové jsú nešlechetní, kdež sě zberú lidé nešlechetní. Hus I. 130. Když se sbéřeme. Št. Ř. 204. a. Sbeř ny, congrega nos. Ž. wit. 105. 47. A byloj' sa sebralo biskupóv 380. Št. Kn. š. 13.