Secvičenosť
Secvičenosť, i, f., das Ensemble (bei Tonkünstlern). Šrn. 1. Seč z: se ce = se co, s co, einer Sache gewachsen sein, vermögen, im Stande sein. Vz Co. Seč býti nemůžeš, o to se nepo- kousej. Ros. Seč mohu býti, učiním. Us. Seč tě není, do toho se nedávej. Kom. Seč říše býti může. V. Seč mne jest, délám. Udělám, seč budu. Pakli by kdo mimo práva zemská seč jiného dobrovolně se podvolil, ten bude povinen podlé svého podvolení tak se zachovati. Václ. II. V to se dal, .seč pro pevnosť místa nikoli býti nemohl. Žer. 16. Činil jsem, seč mi bylo možno, šp. m. : seč jsem byl nebo co jsem mohl. Mkl. 2. Seč, i, f., sekání, strsl. seč?, koř. sek, příp. -j?,. Mkl. B. 72., 77. Sr. ib. 54., 58, Das Hauen. V. — S , potýkání mečem atd., das Gefecht. S., bitka svedená pouze zá- stupy jezdeckými, das Säbelgetecht, Kaval- leriegefecht. Vz Bitka, Boj (v dodatcích). Čsk. Vyrazí Čstmír proti Vlaslavu v lutú seč. Rkk. 23. Sečí smělou cestu si učiní. Troj. Seč veliká by na mostě. Dal. 28. — S., díl lesa, který ročně na sekeru padne, porub, der Holzschlag, Umtrieb. Šp., Sych. — S., místo v lese vysekané, mýť. Sych. Pásl sem já beránka v zabrdovské seči, ulítla mu hlavěnka, viděli ste všecí; Co to děvče povídá? Na synečka svědčí, že on zabil je- lena v bolehradské seči. Sš. P. 719., 217. (Tč.). — S., sekání sena n. čas sekání, na Slov. kosba, die Heumaht. Jest dobrá seč.Ros. Ros.