Sečka
Sečka, y, f., ve Slez., na Mor. a na Slov. = řezanka, Häckerling, m., Häcksel, n. Sečku řezati. D. Žerte, koně, žerte sečku. Sš. P. 352. Sečku řežu, to koničkóm na večeru. Sš. P. 425. Ta vdovcova brada jako drobná sečka, ona by popchala moje bílé líčka; Co bych dělal? řežu sečku, pojedu si pro dě- večku, pro děvečku pro hezčúčkú, pro dě- večku černoočkú; Šohajíčku malušenky, na- řež sečky drobušenky, nařež sečky jako jehlí, co by ti ju koně snědli; Drobnó sečku sečte, koně dobře češte. Sš. P. 197., 425., 843., 856. (Tč.). Kázali mi sečky nařezati. Sl. ps. 292. Míti sečku (sprostě též: kobylince) v hlavě (o hlavě zabedněné). U Olom. Sd. — S., sečení. Jde na sečku. U Zašové. — S., sečení kužele (v math.), řez, der Kegelschnitt. Sedl. Sečka n. sečná doplňku, sečka doplň- ková, dosečná, dosečka, die Cosecante. Nz. Vz Sečná.