Sedati
Sedati, sedám (zastr. sezi), sedárati; sed- nouti, sednu (zastr. sadnu, také na Slov.), dnul, utí; (zastr. sésti, sisti, sedu, sadu), sedl. S. počínati seděti, sázeti se, sich setzen, niedersetzen, im Begriffe sein sich zu setzen; sednouti posaditi se, sich setzen: sedati obyčejně seděti, pflegen zu j sitzen; zdařiti se, gerathen, gelingen; kláti! st, potýkati se, jako v turnajích (vz Sedání), zu Pferde kämpfen, turnieren; se = usazo- vati se, sich zu setzen anfangen; sednouti si = posaditi se, sich niedersetzen. Jg. O mléku: syřeti, gerinnen. Cf. Sedlé mléko. Hý. Vz Seděti. — abs. Káže jim sísti. V. Nechtěl bych proto seda vstáti. V. Seda bych proto nevstal. V. Já bych za to sedna nevstal. Vz Nepatrný. Soumrak sedá (stmívá se). Mor. Brt. Sedněte, tatíčku, vařím polévečku; Husy-Ii to sedá (= sedí) nebo sníhy ležá? Hory, milé hory, co to ve vás stojí ? sníhy-li to ležá či labutě seďá? Sš. P. 120., 122. Varuj haléři, ať groš sedne. V. Sedni já neb vstaň, tobě zjevný jsem. Kom. Já nyní tu sedím, jindy tamto sedám. Ros. Ne na vše trhnouti, co chce sednouti. Prov. Jinak míněno, jinak sedlo (se zdařilo, ale méně dobře, než se očekávalo). Ros., Č. Vz Štěstí. Neb jináč sedlo, štěstí obrátilo. Lom. — (komu) kam (k čemu, do čeho, nač, za co, v co, pod co, před co). Sedneš k stolu, aby sebe pokrmil. Hus II. 27. Sedněme si k sobě. Er. P. 248. Když po- čali k stolu sedat, Heřmanovi prepus zvoní. Sš. P. 83. S. k stolu. V. Vrána k vráně sedá. D. Do vozu s. Ros. Sedneme si do chládku. Sych. Ona se hnědaj (-_ hned) strojila, do kočára s nimi sedla; Do voža, sedala, s otcem se žehnala. Sš. P. 97., 145. Sedlo naň dáti vous svůj pod nůžky. Kos. Ol. I. 32. S. na vůz, na koně, Har., na vějičky, na pro- skřipec. Us. Na rozum si sednouti (rozum ztratiti, hloupě jednati). Sych. Za stůl si sednouti. Háj., V. Z příhlavního dobytka trój pohón; právo za kyje sedati. Vz S. s čím, oč. Kn. rož. 184. Sedli na svá místa, sie hauen ihre Sitze eingenommen; Vysoko si na koně sedati, sich aufs hohe Ross setzen. Dch. Sedla ona na hajíček, na ten zelený trávníček; Duše z těla vyletěla, na zelenú lúku sedla, Na koníčka si sednu, smrti se bát nebudu; Ty si sedneš na ko- níčka, a já půjdu podlé bočka; Na koníčka sedal, s pláčem sa s ňú žehnal; Když na koňa sedala, otec, máti plakala; Přiletěli dvá holoubci, sedli sobě na zvonici; Sednul sobě na roh stola, pozná-li mia ženka moja? Sš. P. 19.. 25., 80., 81., 94., 107., 109., 131. Počkaj v táček, veď ty sadneš na lep. Mt. s. Dobře naň sedlo (dobře se mu navalilo). Vz Šťastný. Lb. (Jeníček) sed si za stole- ček. Er. P. 125. To za stoly sedali, jidla, pici chystali; Jak přijeli, za stůl sedli, po svým bratře hned se ptali; Sedláček se za- staral, sedňa za stůl zaplakal; Přišel šafář, přišel domů, sedlu za stůl, sklonil hlavu. Sš. P. 85., 97., 107., 108. S. pod strůmek. Er. P. 453. Sedni před naše vrata na kámen. Er. P. 121. Sednouti v poradu. Dch. S. s ry- tieři v úřad. Kat. 2634. Dám ho (živý obrá- zek) do truhly, zadusí sa, dám ho na lávku, sednu k němu, dá mně huběnky a já jemu. Sš. P. 474 Sedl si do trní (špatně pochodil). Dch. Třeba si ty pastýřova, sedaj s námi do kočára; Sednul za stůl a zaplakal: vrať mi, milá, co sem ti dal; Sedajte družky za stoly a já půjdu do komory; Dy šla krávy dojit, sedla pod bujáka (= býka); Sedl si pod jalovec. Sš. P. 189., 227., 433., 679 , 695. (Tč.). — (kam) s kým. Sedu sem s ňú v síni na stoličku. Sš. P. 353. S hřieš- nymi nesadu. Ž. wit. 25. 5. — jak dlouho. Často u ní býval, do půl noci sedal. Sš. P, 136 — kde (po čem, na čem, před čím, v čem, za čím, mezi čím, podlé čeho, při čem, pod n. nad čím, u čeho): po boku někoho sednouti. Na stolici před domem sedati. Jeden na pravici tvé sedne a druhý na levici v království tvém: A sednu na seně. Hus II. 56., 111. Sedl sobě na štyinberské věži, protíral si svoje zlaté | péří; Sednu na zahrádce, na poslední řádce. Sš. P. 184., 485. On ve škole přede mnou sedával. Us. Na sedadle sedati a, odpočí- vati. Ctib. Na posledním místě sedati, Br., na zemi, V., na soudu, Sych., na vině (ve vinárně). Sych. Štěstí sedá na rozcestí. Č. M. 150. S. u kamen. Mnozí od vzchodu slunce a západu přijdú a sednú v králov- ství nebeském. Hus II. 41. Sednu si v je- teli na kraji. Er. P. 396. I sedú v tom jistém hradu. Kat, Nebudeš těžce dělávat, enom v měsíčku sedávat, svaté pisničky zpívávat; V okenečku sedá, pěkně sobě zpívá. Sš. P. 2., 126. Ty nejsi hoden podlé bočka sednút. Sš. P. 115. Sedněte si u nás. Us. Šd. Že si ani zde u nás nesedneš. Er. P. 435. Děti, milé děti, pod ploty sedajte, chleba si pytajte. Sš. P. 140. S. v lavici za sousedem, v trávě, Us., v soudu. Zříz. Ferd., Nál. 156. Když se mníš v čisté trávě seda, varuj se lítého hada. Prov. Panenko, sedávej v koutě, budeš-li ctná (tichá, hodná), najdou tě. Prov. Mezi sestrami v kostele sedati. Us. Sedl mezi dvěma stolicma. Ros. S. podlé sebe. Dal. Při víně sedati. Us. Vrána podlé vrány sedá, rovný rovného si hledá. Č. Seděli v radě nad věcí. Ehr. S. u cesty. GR. Po starších sedati mají. Jir. exc. Synové jich sadu na stolcju tvém. Ž. wit. 131. 12. Dokud můj pán na mně sedal, dycky sem se dobře míval; A zaletěl až k liberské hoře a tam sobě sedl na jaboře, aj na ten vysoký jabor; Byla lavka byla a už sa zlomala (= zlámala), co jsem jo (já) s synečkem na ni sedovala (= sedávala): Keré vtáček na dvóch dubech sedá, doza- jista falešnosti hledá, tak jako ten mláde- neček, keré sedá vedlé dvóch děveček; Za- kukala zezulenka sedňa na boře; Přeletěl havran (havran) přes ten panský dvůr, se- dnul v okenečku na zlatem stolečku, rozlo- žil ogun. Sš. P. 174., 184., 240., 268., 403., 756. (Té.). I přikázal jest zástupu siesti na zemi. Hus II. 289. Tu mne prosila, abych sedl podlé nie. NB. Tč. 198. Milo je mně, milo, za tebú pohlédat, ešče je milejší podlé tebja sedat; Přišeltě k ni milý a sednul vedle ní; Sedla si tam podle pecky, švan- drkala po německy; Daj mi chlopka baj stareho, co se sednu vedle něho; Milo je mně, milo, když mi ideš mimo, ešče je milejší, když sedíš před naší; Tobě kama- rádko, co sme spolu sedali za naší zahrádko ; Šak sem já ti říkávala, dy sem s tebú se- dávala na tej zahrádce pod slivou: vem si mě pannu poctivú; Jak ťa budu můj sy- nečku znáti, teprv budu s tebú sedávati pod tú našú javorovú stěnú; Zabil sem já holu- bičku, sedávala v okenečku, sedávala, vrká- vala, mně smutnému spať nedala; Sedni, milá, v té trávě. Sš. P. 276., 378., 697., 799., 276., 443., 345., 353., 192., 171. (Tč.). Sede (sedla) na okence rozložito v Libušině zlatě sědle (sídle). LS. v. 20. — kdy komu. Jemu při hře sedá (se daří, má štěstí). Jel. Sedala jsem po tmě. Sš. P. 202. — v čem, kde (za čím, pod čím) s kým. I za stolem s tebú sede (kočka). Rad. zv., Ctib. S přítelem pod stromem s. Us. Chtěl by s ním sedati v rovném odění (se potýkati). Výb. I. 806., St. skl. A zvláště že sedají se pánem o mísu a s ním chléb jedie. Hus II. 185. — jak. Ptáci proti větru sedají. Sednouti na koho s hubú, aufsässig sein. Na mor. Zlínsku. Brt, Syn dobře sedl (se oženil). Němc. Sedn. s hrozným hněvem. Kat. 2205. A potom na obojí straně mají páni po letech sedati rodů starých a pod nimi páni rodů nových. Zř. F. I. A. 13. Za stoly sedú ro- zenie — dle svého. Rkk. 40. — odkud: s koně s. Har. Us. Já sem si myslela, že si já provedu, že z nízkej stoličky na vysokú sednu; Načo's mja mal (= měl) na koňa brať, keď mi kážeš s něho sedať. Sš. P. 495., 81. Vedla sobě vedla jako samojedna, s vysoké stoličky na nizučku sedla. Sš. P. 382. Tu jsem mosil s kone svého sednúti, aby mne kameniem neubil. NB. Tě. 239. — čím. Ty nevíš (Neví ještě), kam pěnkava nosem sedá (proti větru. Vz Pěnkava). D., Č. Když chce řemeslník mistrem siesti (se mistrem usaditi), má najprve své řemeslo ukázati. Ms. pr. Kterak mnozí jsú pyšni, jenž tělem na nižšiem miestě sedají: Při- dúce na hody sedají tělem na najnižšiem miestě a žádostí na prvém. Hus. IL 365. — komu = zdařiti se. Sedlo mu (podařilo se mu). D. Nejisto, jak mu sedne. Kom. Dobře mu sedlo. Vz Štěstí. Č. Kostka mu jinak sedla. Pam. kut. Slepému štěstí, sedni mi co sedni, se poručiti. Kom. Velkému pánu vždy kostka dobře sedá. Č. M. 166. Tova- říšku, vezmi tyto dva groše, neb budú tvá neb má, komu sedne (ve hře v kostky). NB. Tě. 106. - komu jak. Všecko jim sedlo po jejich vrtli. Cr. Nesedlo jim, jakž oni chtěli. Čr. — oč = se potýkati. Ms. pr. Jakož dva člověky sědáta o vítězstvie, až se jeden druhému dá. Hus III. 113. Že by měli o to sedati a životem pokázati. GL 309. — s čím, Z hlavy trój póhon; právo s meči sedati (se potýkati, sich duelliren). Kn. rož. 184. — se. Smetana (D.), skála (V.), pivo, víno, dům, mléko se sedá. Us. Vz Ssedati. — si (na koho). Sedni si. Us. Pak si sedneš. Er. Vz Dativ (ethieký). Kdo ví, proč si naň dnes sedla (proč ho týrá). Us. Msk.