SeděníSedění, n.,
stav ten,
když někdo sedí, das Sitzen.
Jg. Ustáti seděním. D. Sedení na stolici, na koni, Us., na pravici boží. V. Sedení na vejcích, Us.
, na právě, V., na úřadu. Pr. měst. Není jí do s. Us. Vk. — S., die Sitzung, Besprechung, Unterredung. Všetečnú smělosť má, ktož bez strachu sú- kromně má mluvenie neb s
. s ženami a zvl. bez nuzné a. hodné potreby a bez jiných lidí při tom bytie. Hus I. 276. S
. zemského sněmu prodloužiti
. ŘZ. Obecné s
. J. tr. — S.,
místo, kde se sedí, byt, sídlo, der Sitz, Besitz. Kat. 3402. Markvart ze Šternberka s-ním ve Veselí. Arch. 1.143. Petr z Kravař s-ním na Strážnici. Tov. 25. Hlaváč z Ronova s-ním na Mitrově. Půh. II. 125., 165., 381., 535., 565. Vida, kterak prvnie s. (= přední místa) voléchu. Luk. 14.. 7., Hus ÍI. 359. Pět člověku vyznávají, že to sedění ob- žalovaného za jich paměti vždy za pod- sedek bylo krom role. NB. Tč. 165. Byl seděním na Hrádku. V. Měl seděni mezi Berounem a Příbramí. Háj. Umřel Malovec sedením na Winterberce. V
. Má dvoje se- dění (statky)
. Koll. Žádný aby od gruntu a seděni svého nic neprodával bez povo- lení pána svého. Gl. 309. — S.,
nohavice, die Hosen
. V
. —
S.,
řiť, der Hintere, das Gesäss. V. — Vz
Sezení.