Sedění
Sedění, n., stav ten, když někdo sedí, das Sitzen. Jg. Ustáti seděním. D. Sedení na stolici, na koni, Us., na pravici boží. V. Sedení na vejcích, Us., na právě, V., na úřadu. Pr. měst. Není jí do s. Us. Vk. — S., die Sitzung, Besprechung, Unterredung. Všetečnú smělosť má, ktož bez strachu sú- kromně má mluvenie neb s. s ženami a zvl. bez nuzné a. hodné potreby a bez jiných lidí při tom bytie. Hus I. 276. S. zemského sněmu prodloužiti. ŘZ. Obecné s. J. tr. — S., místo, kde se sedí, byt, sídlo, der Sitz, Besitz. Kat. 3402. Markvart ze Šternberka s-ním ve Veselí. Arch. 1.143. Petr z Kravař s-ním na Strážnici. Tov. 25. Hlaváč z Ronova s-ním na Mitrově. Půh. II. 125., 165., 381., 535., 565. Vida, kterak prvnie s. (= přední místa) voléchu. Luk. 14.. 7., Hus ÍI. 359. Pět člověku vyznávají, že to sedění ob- žalovaného za jich paměti vždy za pod- sedek bylo krom role. NB. Tč. 165. Byl seděním na Hrádku. V. Měl seděni mezi Berounem a Příbramí. Háj. Umřel Malovec sedením na Winterberce. V. Má dvoje se- dění (statky). Koll. Žádný aby od gruntu a seděni svého nic neprodával bez povo- lení pána svého. Gl. 309. — S., nohavice, die Hosen. V. — S., řiť, der Hintere, das Gesäss. V. — Vz Sezení.